… už nečekám ani o minutu dýl

… hlásím, že u mě je vše napsané a připravené, ale čekala jsem na ten druhý hlas, který, jak už dnes zřejmé, se konat nebude, tak proč s tím otálet.
… po pravdě řečeno, vůbec by nedošlo k takovýmhle časovým prodlevám, kdybych nepodlehla dobře míněným radám, že bych měla nechat laptop doma. Ok, Ok asi to bylo dobrý řešení, i takhle jsem toho na zádech tahala ažaž a vůbec představa toho, jak ho chudáčka nechávám samotného ve stanu – hm, to by mi nedělala dobře. A to už vůbec nemluvím o tom, že jsem ani na okamžik nezauvažovala o tom, že by nám snad mohlo pršet, to by mě totiž hned v zápětí muselo napadnout, že náš stan není zrovna vodotěsnej. No jo, tak zůstal doma a mě pak čekalo nekonečné probírání se chaotickejma zápiskama….
… vzhledem k tomu, že teď už je podzim v plném proudu, tak bude vzpomínka na teplý jih trochu bolestivá, ale co jdu na to.