Poslední dobou to tak utíká, že jsem ani nezaregistrovala, že nic nedělám. Asi bych se konečně měla vrátit ke své oblíbené činnosti a trochu si poplánovat. Sesumírova si co jsem už zařídila, co mě ještě zařídit čeká. Vlastně proč to odkládat. Jdu na to:
Letenka: mám
Pojištění: mám
Pas: mám
Mezinárodní řidičák: mám
Husí kůži z představy, že řídím: mám
Postaráno o byt: v procesu zařizování
Ubytování v Dublinu: v procesu zařizování
Plán co tam: proměnlivý, podle toho jak se probudím
Plán kam dál: proměnlivý, v závislosti na tom, jaký je zrovna plán pro „co tam“
Nálada: nedefinovatelná
…hm, dobrá statistika. Takže jsem si jistá, že odletím, že pokud budu mít k dispozici volant, tak můžu legálně řídit (a to i přes to, že když řadím, tak se musím hluboce zamyslet, kde je která rychlost) a nezanedbatelné je i to, že pokud sjedu z útesu, což v kombinaci výše zmíněných okolnosti je vcelku dost dobře možné, mé ostatky budou převezeny zpět domu.
…hm, to vypadá, že se někdo na starý kolena rozhodl být krápátko spontánní
…hm, to by mě zajímalo, jestli někdo, kdo posledních šest let, měl všechno pod kontrolou, ještě dovede být spontánní
…hm, to by mě zajímalo, jestli to někdo do teď opravdu měl tak pod kontrolou jak jsem si myslel nebo jen operativně upravoval plán tak, aby to vypadalo, že je to pod kontrolou
…hm, to by mě zajímalo, co si upravím na zítřek…
neděle 15. února 2009
úterý 10. února 2009
...bílej sajrajt
Tak nevím, asi to měl být důkaz toho, že plánování je hovadina a že bylo načase se tohoto zlozvyku zbavit. Sotva jsem otevřela jedno oko, už to divný, šedivý světlo mi napovědělo, že můj plán byl pohřben pod několika málo cenťákama toho bílýho sajrajtu…
Brusle jsem zandala zpátky do skříně, topení otočila na max. a usedla ke compu. No jo no, přiznávám, včerejší vítání jara bylo poněkud předčasné. Tak alespoň si dočtu, jarní náladou vynechanou dávku blogu. U té příležitosti bych mohla trochu rozšířit slovo a podělit se o můj každodenní pohled na jednoho, pěti vlastními odpověďmi, popsaného amíka. Občas inspirativní pohled na neznámé lidi, který mě baví. Celkově dobrý nápad, zajímavě realizovaný jednou bláznivě nadšenou američankou na www.americanlifetoday.com
Brusle jsem zandala zpátky do skříně, topení otočila na max. a usedla ke compu. No jo no, přiznávám, včerejší vítání jara bylo poněkud předčasné. Tak alespoň si dočtu, jarní náladou vynechanou dávku blogu. U té příležitosti bych mohla trochu rozšířit slovo a podělit se o můj každodenní pohled na jednoho, pěti vlastními odpověďmi, popsaného amíka. Občas inspirativní pohled na neznámé lidi, který mě baví. Celkově dobrý nápad, zajímavě realizovaný jednou bláznivě nadšenou američankou na www.americanlifetoday.com
pondělí 9. února 2009
…jarní plán
Dneska to konečně vypadá, že se jaro už opravdu blíží. Přijde mi, že jsem něco podobného slunečním paprskům už neviděla měsíce, takže celý den koukám do nebe a přemýšlím o hovadinách. Nádhera. Konečně jsem se dočkala. Hned to všechno vypadá veseleji. Neuvěřitelné, ona ta zima fakt nakonec skončí. Nejen, že jsem krásně využila života bez píchačky a celý den se nestydatě, bezcílně courala po venku, ale ještě jsem si vyndala zazimované kolečkové brusle a připravila jsem si je na zítřek. Zítra jsem si naplánovala první letošní invazi na Letnou. Po obědě badminton s Christinou – jedny rukavice zajisté utlumí poslední výkřiky zimy a pak mírné projetí bruslí…jen tak pianko, takové první jarní provětrání.
neděle 1. února 2009
…další dobrý plán
Tak jsem první den nezaměstnaná. Připravovala jsem se na to skoro dva měsíce (co dva měsíce, vlastně jsem na to čekala skoro rok). Bohužel mi první den nezaměstnanosti vyšel na neděli, což je nefér, protože jsem se těšila, jak se prvního probudím a vyskočím z postele a začnu plánovat, zařizovat, kalkulovat a vůbec připravovat něco, ať už je to cokoliv, ale hlavně abych se vyhnula pocitu, že se flákám a nic nedělám. Vlastně proč bych se nemohla jen tak flákat a nic nedělat? Odkud mám ten blbej zvyk dělat všechno tak, aby to vypadalo, že to má nějaký účel? Jasně že vím, kde jsem k tomu přišla. Je to dědičný, teda spíš něž dědičný je to pracně vychovaný. Bezva, tím to mám hned o trochu lehčí. Když zatnu zuby a budu se snažit, tak to, co ve mně rodiče pracně vypěstovali rychle zapomenu a pokusím se nedělat věci tak, jak se předpokládá, že by se dělat měly, ale tak, jak je v danou chvíli chci dělat já. Stejně, jak zrovna teď cítím, že nechat se neplánovaně unášet neznámo kam, bez ohledu na to, co si kdo o tom myslí, je pro mě to nejlepší a to už jen proto, že přesně takhle to právě chci.
…dobrý plán.
Když uvážím, že je neděle a já jsem první den nezaměstnaná…víc než dobrý plán!
…dobrý plán.
Když uvážím, že je neděle a já jsem první den nezaměstnaná…víc než dobrý plán!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)