…další dobrý plán

Tak jsem první den nezaměstnaná. Připravovala jsem se na to skoro dva měsíce (co dva měsíce, vlastně jsem na to čekala skoro rok). Bohužel mi první den nezaměstnanosti vyšel na neděli, což je nefér, protože jsem se těšila, jak se prvního probudím a vyskočím z postele a začnu plánovat, zařizovat, kalkulovat a vůbec připravovat něco, ať už je to cokoliv, ale hlavně abych se vyhnula pocitu, že se flákám a nic nedělám. Vlastně proč bych se nemohla jen tak flákat a nic nedělat? Odkud mám ten blbej zvyk dělat všechno tak, aby to vypadalo, že to má nějaký účel? Jasně že vím, kde jsem k tomu přišla. Je to dědičný, teda spíš něž dědičný je to pracně vychovaný. Bezva, tím to mám hned o trochu lehčí. Když zatnu zuby a budu se snažit, tak to, co ve mně rodiče pracně vypěstovali rychle zapomenu a pokusím se nedělat věci tak, jak se předpokládá, že by se dělat měly, ale tak, jak je v danou chvíli chci dělat já. Stejně, jak zrovna teď cítím, že nechat se neplánovaně unášet neznámo kam, bez ohledu na to, co si kdo o tom myslí, je pro mě to nejlepší a to už jen proto, že přesně takhle to právě chci.
…dobrý plán.
Když uvážím, že je neděle a já jsem první den nezaměstnaná…víc než dobrý plán!