… krosna na zádech!

… tohle je sice jinej příběh, ale začíná dost podobně jako ten minulej končil. Jestli jsem se vracela značně vyřízená a mírně přiopilá (cidery na letišti a pivo v letadle udělaly své), tak teď jsem za sebou zabouchla dveře bytu a jsem superextra vyřízená a ještě stále značně nametená. Díkybohu, že se mi alespoň žaludek ustálil na jakémsi stabilním bodě a já jsem byla schopná alespoň zabalit a snad všude zhasnout a všechno vypnout – teda alespoň doufám. Bych ani nevěřila jak takovej „jeden“ goodbye drink s člověkem zamává. Jediný co si pamatuju úplně jasně, je Kamila, prohlašující, že do tří musím stihnout zabalit v každým případě a tak, že si ještě dáme! Přála bych jí to balení vidět. Výsledek zatím posoudit nemůžu, ale jedno je jasný na první pohled – v krosně není tak těsno jako obvykle, ale na druhé straně je o tři kila těžší než bejvá a to jsem balila super úsporně. No pro mě trochu záhada, ale neměla jsem chuť ani sílu nad tím přemejšlet, natož to kontrolovat!

… ať je to jak je to, tak teď už sedím ve vlaku a nemůžu rozdejchat zjištění, že české vlaky nemají zásuvky, teda to bych jim křivdila – mají zásuvky, ale prý nikdy nefungovaly! Tradááá! Takže můžu cca 2,5 hodky dovádět na compu a zbylejch 14,5 hodiny se můžu rejpat v nose! Ačkoliv ještě můžu doufat, že polský vlaky jsou na tom líp – o tom ovšem už teď pochybuju. V nejhorším případě mám ipod a foťák, takže budu dokumentovat krajinu, vlak a různé fáze mé unuděnosti. Spát se mi samozřejmě nechce – to se taky rozumí, to by bylo až moc jednoduchý, kdybych tu kocovinu mohla jen tak zaspat. No to by snad stačilo k popisu mého rozpoložení, všichni snad pochopili, že jsem značně rozmrzelá a že to začíná krapákto jinak, než jsem ještě včera doufala.

… teď trochu k plánu cesty, o kterým jsem se zatím moc nezmínila, což se dá pochopit vzhledem k tomu, že:
- je dost chaotickej
- je dost nepřipravenej
- a tím pádem bude dost improvizovanej…

… čeká mě několik novinek:
- cesta vlakem (moje asi nejdelší)
- couchsurfing
- a i na mě, víc než omezenej rozpočet

… taky nebudu cestovat až tak sama, teda cestovat budu sama, ale cestou navštívim několik starejch přátel a za měsíc se srazim s Christinou a dáme si, skoro už tradiční, kempovací dovolenou – opět po itálii.

… první zastávka Polsko – Gdaňsk! Podle toho, co jsem si vyslechla o nočních přesunech vlakem po Polsku, bych měla být trochu vyděšená, ale už jsem to jednou absolvovala a tak vím, že to až tak tragický není. Trochu se bojím dvouhodinové čekačky na nádraží ve Wroclawy, ale je to docela velký město, takže hádám takovej hlavák, v horším případě Masaryčka.

…zbejvaj mi zhruba dvě hodiny (do vybití baterky) takže končím a jdu si dát nějakej filmeček!

...

Takže cestu mám za sebou…je půl devátý a mám hodinu, než mě Iwona přijede vyzvednout. Usadila jsem se hezky v McD’s v domění, že tu bude wifina, ale ouvej! Jsem ráda i za zásuvku. Jak baterka v laptopu tak v Ipodu potřebuje neprodleně výživnou elektrickou injekci! Čím je jasný, že ani v polským vlaku zásuvky neběžely.

… ještě jen pro doplnění. Čekání ve Wroclawy uteklo rychle s připojením v KFC a cesta vlakem víceméně taky, ikdyž vlak byl totálně narvanej (dva vagony na cestu celým Polskem mi přišlo trochu málo) a hlavně se tam kouřilo, takže jsem trošku vyuděná a nemůžu se dočkat sprchy!

… nejbližší přesun mě čeká v úterý do Malmo. Jestli se do té doby dostanu k nějakýmu záznamu, kdo ví! Ale když tak to doženu na letišti. Tentokrát žádný číslování blogu, stejně to minule nesouhlasilo a veškeré počty nad deset mi tak jako tak dělají problém!

… první info koukám obšírnější než je zvykem, ale to je ta spousta času ve vlaku!