Rok se s rokem sešel a bumerang se nám vrátil. Z nepatrné tečkyněkde v dálce se stal jasný důkaz toho, že fyzikální (v tomto případě spíš ekonomické) zákony platí. Nevím, kam jsem to vloni koukala, ale to mě trefil přímo mezi oči a než jsem se stačila oklepat, tak byl pryč. Letos se přibližoval pěkně pozvolna, skoro očekávaně, což mi dalo poměrně slušnou šanci jen natáhnout ruku a chytit ho. I přesto tu teď stojím, trochu nevěřícně si ho přehazuji z ruky do ruky a snad jako bych očekávala, že čím déle na něj budu civět, tím zvětším šanci, že se na něm objeví čitelně vyškrábaný pokyn, co teď s ním… . Možná, že tam ten nápis opravdu je, možná si ho tam jen hrozně přeji vidět, ale ať tam je či není, tak já ho tam prostě vidím. Tenhle bumerang je moje šance udělat krok stranou a alespoň na chvíli odbočit ze zajetých kolejích, které mě už šestým rokem vedou neznámo kam.
Opouštím tak (kdoví na jak dlouho) IHaveOne blog, vzdávám se svého oblíbeného remcaní do všeho co se mě netýká a navzdory přirozenému studu se vrhám do vod, které jsem se do teď snažila míjet velkým obloukem … na první nádech se potápím někam, odkud bych ráda vylovila odpovědi a to nejen na to, jak dlouho vydržím bez dechu. Jedno mi však bylo jasné ještě dřív, než jsem se začala soukat do neoprenu. Abych se dostala až tam, kde mám šanci poznat samu sebe trochu víc, musím se potápět sama a to i přesto, že se nejdříve budu bezradně plácat na hladině nebo se možná budu škrábat zpátky do loďky hned s první vodou v nose.
Držím v ruce ten bumerang, čtu ten nápis a jedině co musím říct je ANO!
…prostě… JUST SAY YES!
Žádné komentáře:
Okomentovat