středa 10. června 2009

… o dva roky později

… sýr, bageta, víno a pro mě stále dechberoucí výhled na jezero a hory! Chtěla jsem otevřít laptop a napsat pár řádků, ale koncentrace byla nulová, takže jsem tam jen hodinu seděla, vychutnávala si všechno co mi tenhle okamžik nabízel.

… veškeré dešťové patálie jsou totálně zapomenuty. Měla jsem úžasných pár dnů s pravou domácí pohodou. Ať si vzpomenu na cokoliv z doby, kdy jsem bydlela v Londýně, tak hned záhy přichází totální šok, že je to všechno už tak strašně dávno, ale momenty jako jsou tyhle mi vždycky jen připomenou, že se vlastně vůbec nic nezměnilo a to i přesto, že se už všichni dohromady vídáme opravdu je sporadicky. Zrovna Alice jsem viděla naposled před víc než dvěma lety, kdy zatím naposledy přijela do Prahy a to sebou poprvé přivezla JS. Kdybych neviděla Matheiua, tak bych řekla že to bylo minulej měsíc. Co víc můžu napsat, abych se vyhnula jakkoliv sentimentálním prohlášením typu, že některá přátelství přetvávají i po letech a to nehledě na to, kolik kilometrů ho rozděluje.

... už sedím ve vlaku do Milána, kde mě čeká pizza, víno a vždycky spoustu fun s Claudiem, další kamarád z mé Londýnské zastávky. Bude to sice velmi krátká zastávka, ale zato si to vynahradíme příští týden, kdy se do Milána vracím na tři dny.

… teď už jen, krásně zrelaxovaná a po delší době v naprosto vyšperkovaný náladě, dopíšu pár posledních slov a budu si užívat horskou krajinu ubíhající ze oknem a těšit se na příjemný večer a zítřejší let do Prahy, domu.

Žádné komentáře:

Okomentovat