… déšť mi prostě nedělá dobře. Za tří promoklé a promrzlé dny jsem tu nenapsala ani řádku. Veškerou energii jsem věnovala snaze prohlídnout si, a alespoň trochu si užít, Stockholm a to i přesto, že většinu času jsem měla džíny urousaný až ke kolenům, v botách mi čvachtalo a brejle jsem otírala tak často, že jsem si snad ušoupala minimálně jednu dioptrii. Ať je to jak je to, teď už sedím na letišti a s nudlí u nosu se snažím dopsat co se dá.
… po prvním promočeném dni jsem strávila dlouhej večer u compu a snažila se vymyslet nějakou nízkorozpočtovou variantu jak se někde ohřát a tím pádem si to cestování trochu víc užít. Jistá byla jen Geneva a následný přesun do Lausanne. Vzhledem k tomu, že všechen sightseeing po přilehlém okolí už mám za sebou, a těším se hlavně na to, že po dvou letech zase uvidím Alice, tak mi bylo totálně fuk, že předpověď hlásí déšť na celý další týden. Variantu, že z Lausanne budu pokračovat do Basileje, Luzernu a Zurichu jsem zavrhla hned po předběžné kalkulaci ceny jízdenek. Snažila jsem se neposlouchat vnitřní hlas, kterej mi našeptával, ať si jedu dát leháro do své vlastní postele. Furt jsem si říkala, že až ráno vylezu a bude po dešti, tak mě to bude mrzet, že jsem to rozhodla hned při prvním (no jo, možná druhým) splínu. Nakonec jsem tohle rozhodnutí odložila a čekala, co se semele následující den. 
… do dalšího hostelu jsem se přesouvala až večer, takže jsem měla celý den na první průzkum města. Naštěstí pršelo jen s asi v hodinovejch intervalech a na tu hodinu bez deště vylezlo občas i Slunce, takže jsem si nemohla stěžovat a mohla jsem se v klidu rozhlížet. Velkou náhodou jsem byla svědkem výměny stráží, což bylo sice vééélkééé divadlo, ale vzhledem k venkovní teplotě bylo dost nemožné si ho užít. Za ten jeden den jsem stihla prolézt snad všechno důležité a to hlavně díky tomu, že jsem byla hnána vědomím, že pokud nevyužiju happy hour bez deště, tak se moje nucená dešťová pauza protáhne víc než je zdrávo.Na druhou stranu jsem za ten den navštívila nespočet kaváren a vypila nepočítaně kafí. Nakonec jsem se trochu zamotala, když jsem hledala hostel, ale ve finále to byl bezva den, který ve mně vyvolal nadějí, že i ten následující bude, co se srážek týká, podobnej! 
… z veškerého doufání mě však vyvedlo bušení deště do oken a to již od časných ranních hodin. Když jsem ještě v jedenáct, a to už po dvojité snídani, seděla na hostelu a čekovala předpověď na další týden, tak nebylo jednodušší rozhodnutí, než sehnat nejlevnější alternativu přesunu na prodlouženej víkend do zpátky do Prahy, kde se vyperu, osuším a přichystám na další štaci. .
Sehnání levný letenky bylo nakonec ve srovnáním s tíhou rozhodnutí, že jedu domu, to nejjednodušší.Celej den byl víceméně pršivej, ale statečně jsem se vypravovala ven, dokud oba páry bot nebyly durch a dokud byl deštník alespoň trochu funkční. Večer jsem si s promoklejma a promrzlejma amíkama z hostelu dala pivo a šla spát
… no a teď směřuju do Lausanne a nemůžu se dočkat!
Žádné komentáře:
Okomentovat