DAY 31 & 32

… víkend ve Phoenixu. Po pátečním šoku-nešoku z přistání ve Phoenixu jsem se poměrně rychle vzpamatovala a to metodou připojením se k davu. Ještě v pátek, jsem byla jediná walkující persóna po Phoenixu, no a o víkendu už jsem si vozila zadek v asi největším autě v mým životě. Vzhledem k tomu, že jsem se, naskočením do plechovky na čtyřech kolech, připojila k místnímu životnímu stylu, dost jsem tím zanedbala dokumentaci, která je tím pádem, ze všech míst nejubožejší a to i přesto, že celá Arizona byla super a hlavně z úplně jinýho úhlu než všechny místa, který jsem do teď viděla.

… abych to trochu časově urovnala, akorát jsem se nalodila na bus do San Diega a čeká mě asi deset hodin cesty. K předčasnému přesunu do SD a vynechání Sedony asi jen tolik, že zatím to rozhodně není důkaz lenosti, ale jen naprostá nezkombinovatelnost dopravy a ubytování. Škoda.

… kam se celej podělanej Greyhound hrabe na moje oblíbené china busy. To bylo něco jinýho. Sice děsný čínský melodie a spradlavej salám, ale celkově čistější, rychlejší a mnohem levnější.

… až budu mít chvilku, asi budu muset udělat ňákej speciál o hostelech. To by byla věčná škoda, aby byl tenhle hippis house zapomenut! Ale ať to bylo jakkoliv divoký, byl to jeden z nejpohovějších hostelů, ve kterým jsem zatím byla.

… celej pobyt ve Phoenixu byl super a to asi hlavně proto, že jsem se konečně potkala s někým, kdo mě alespoň trochu zná a nemusela jsem znova a znova vyprávět kam jedu a proč. Vlastně ne že by mi to až tak vadilo, překvapivě sama se sebou i s tou kvantou cizejch lidí vycházím víc než dobře, ale je stejně super potkat někoho známýho. Christi mě nabrala v sobotu v hostelu. Nejdřív jsem nevěděla jak se do toho jejího auto nasoukat, pak jsem nevěděla jak z něj vyskočit a nakonec jsem si z tý klimatizace uhnala nechutnou rýmu. Takhle velký káry, jaký jezděj po Phoenixu jsem ještě nikde jinde neviděla. Jako bych to nějak tušila, hned mi bylo oznámeno, že sestra má narozeniny a že mi snad nebude vadit, když vyrazíme na rodinou párty. No jasně, že mi to vadí, vždyť jsem přirozeně nedružná a ještě víc stydlivá. No a jasně, že jsme tam jely a je ještě jasnější, že to bylo super. Všichni byli neskutečně milí a zajímalo je úplně všechno ohledně Čech. Přestože i jejich babička se už narodila v Americe, tak pořád říkala, že je původem z Čech, ale nikdy se tam nepodívala a tak jsem tam byla tak trochu jako návštěva z měsíce a jedinej důkaz toho, že nějaká taková exotická země fakt existuje. Možná pro celou rodinu bylo trochu zklamáním, že ta země není až tak exotická a že se život tam, v podstatných věcech, až tak neliší.

… když už jsem se zmiňovala o speciálu o hostelech, neměla bych vynechat speciál o položenejch otázkách! Hmmm, bude to minimálně top 10.

… no v neděli jsem ještě viděly nějakou motorkářskou akci, byly na ochutnávce piva a cideru (mňam, mňam, double mňam) v místním pivovaru, resp. v místní hospodě patřící k pivovaru, obkroužily město, takže jsem sice viděla všechno, ale jen z auta. Stačí vám, že Christi v životě nejela vlakem, ani tím jejich městským, kterej je hezkej, čistej, rychlej a levnej? No a autobusem jen jednou!

… přesně jsem věděla, jak to dopadne, když to budu psát takhle hodně zpětně. A taky že jo. Bude to pěkně osekaný. Autobus je nechutnej, ale po tom, co jsem vylemcala kafe a půlku coly, budu muset navštívit místní toaletu a to i kdybych nechtěla. Ta je ale v zadní části autobusu a jak mi bylo sděleno, tak se doporučuje vždy sedět nanejdál do půlky busu. Vzadu seděj jen socky, pochybný individua a právě propuštěný testanci. Matně si vzpomínám, že u nás na volejbale byly zadní sedačky ten největší luxus! Tak pozor, pozor, tady je všechno jinak. No jo, je to jistý, musím jít okouknout socky a trestance. Pak si pustím film, takže konec.

… jo a hnedka až přijedu domu, tak začnu trochu řídit, abych to příště mohla absolvovat bez účasti v buse. Takže tety s autem, ségra a taťka by se měli začít bát. I když tu novou káru, to bych si netroufla, takže jedna teta je v bezpečí.