DAY 41 aneb NEWYORK…NEWYORK

…asi mám nějakej spánkovej deficit, zase jsem celej let prospala a dokonce jsem s nadšením přivítala, že bylo letiště busy a my jsme hodinu a půl kroužili nad New Yorkem, vidět bylo stejně starý kulový, takže jsem chrupkala a probudilo mě až píchání v uších. Takže než jsem je rozlepila oči a pobalila těch svejch pár švestek, tak jsem byla poslední v letadle.

… nejen že jsem poslední dobou flákala blog, ale podcenila jsem i přípravu na přesun a ještě ke všemu jsem ztratila adresu hotelu, což jsem zjistila až v metru, takž jsem musela vystoupit a s krosnou se nasardinkovat do Starbucksu, tam se trochu občerstvit, narazit, totálně vyšťávenýho laptopa, do zásuvky a vypátrat mail s potvrzením rezervace, vyhledat adresu a kouknout se, jak se tam dostanu. Takže přistání sice bylo plánovaný na 7:30, ale s kroužením, občerstvováním se a doháněním přípravy, jsem byla kolem třetí v hostelu. No, na první pohled žádná hitparáda a to ani lokolita, ani samotnej hostel.

… už nic moc nehrotím. Ta tam je prvotní nadšení a chuť vyrazit na průzkum co nejdřív. Už jsem dávno v piánko režimu, takže první hledám sprchu, jídlo a postel. Když už přišlo na postel objevila se moje indonéská spolubydlící a bylo po spánku. Na šestilůžáku jsme jen my dvě, ale asi to bude pohoda, je neskutečně družná. Bydlí tu už tři měsíce, dvakrát tejdně v hostelu uklízí a tak tu bydlí zadarmo a připravuje se na cestu domu, někdy na začátku května. Nakonec mě tak probrala, že mi bylo líto strávit večer v posteli, tak jsem ještě vyrazila do centra. Prošla jsem Time square a trochu to obkroužila. Ty jo, je to mazec…všechno je velký, vysoký, špinavý a hlavně je to děsně okoukaný. Nevím, měla jsem super pocit, jak jsem se tam tak ploužila, ale všechno to bylo takový děsně známý. Asi jak to člověk zná z těch filmů a seriálů. Když vezmu v úvahu jen města, tak po tom nadšení v San Francisku a ve Vegas, počátečním znechucení v LA, šoku v Phoenixu a naprosté euforii v San Diegu, mě nakonec moje vysněná destinace necháva naprosto klidnou…no tak nevím co si o tom myslet.

… všichni mi říkali, že si z letiště mám vzít taxíka, to bych ale nebyla já, kdybych nejela sockou - když to jde. Samozřejmě to bylo úplně v pohodě. V centru jezděj metrem úplně normální lidi, takže to, že všichni jezděj taxíkama a metro je pro sociály, kriminálníky, vyvrhely a mě, tak to je pěkná blbost. Z hostelu to mám do centra, s jedním přestupem, asi půl hoďky, takže jako doma v pražičce, z B side do města. Takže jako doma.

… jsem ráda, že je přesun za mnou, že hostel není na druhej pohled tak špatnej a přiznejme si, za 18 babek, to je více méně luxus - snad jen taková maličkost, nemuselo by tu bejt všechno tak nakloněný. Kdyby tu někdo položil vodováhu na stůl, tak mu ta bublina na straně prorazí díru. Ale co, pokud ve spacáčku nesklouznu s postele, tak ten hrnek si na stole klidně zarazím průvodcem.

… mám zaplaceno za 4 noci, ale už teď mi je jasný, že žádnej přesun asi nebude. Ale nepředbíhejme, třeba se mi tu extrémně nebude líbit, i když tomu asi nikdo nevěří, že jo?

…jdu spát a zítra u snídaně čapnu průvodce a kde se otevře, tak tam pojedu. No, jen doufám, že to hned na úvod nebude Bronx. Ten bych ráda vynechala!