DAY 47 aneb VIVA GOOGLE!

… prší, prší, prší.

… letadlo mi odlítá, teda doufám, že se mnou odlítá, kolem devátý večer. Na dnešek jsem měla jasnej plán - nákup nějakejch hodnotnejch suvenýrů a zahnání smutku z nezadržitelně se blížícího konce mé cesty koupí nějaké maličkosti pro mojí maličkost. Ale díky mojí nechuti si jít smočit tenisky do deště, raději zatím sedím na hostelu, čekám že se stane zázrak - odložej mi let o pár týdnů nebo že alespoň přestane pršet a mezi tím dopisuju včerejší blog, kterým jsem si chtěla ukrátit chvíli na letišti.

… takže včerejšek začal poměrně euforicky. Jednak nepršelo a druhak se mi v noci podařilo vypátrat ten song, co mě pronásleduje už skoro tejden. Takže ať žije google! Než jsem vyrazila do města už jsem ho měla v PM3 a jsem z toho nadšená, teda nevím jestli jsem nadšená z tý muziky nebo z toho, že se mi to povedlo vypátrat, ale nadšená jsem a je vlastně jedno z čeho.

… takže s UH HUH HER ve sluchátkách jsem vyrazila na pláž. Dalších z mejch „výbornejch“ nápadů. Plán byl dobrej, směr k oceánu samozřejmě taky, jedinej problémek nastal, když jsem viděla kam jsem to dojela. Byla jsem ta nejbělejší (což vzhledem k tomu, že se mažu jak magor jsem i v Praze), nejvykulenější, nejvyděšenější a nejpozorovanější osobou v dalekém okolí. To že tam jsem naprostým omylem bylo hnedka jasný a to i přesto, že foťák i průvodce zůstaly hluboko v tašce. Takový pozornosti jako tady se mi už dlouho nedostalo. Pryč bylo moje dovolenkový tempo a rychlost, kterou jsem se vrhla zpět do metra, je někde blízko rychlosti světla. Ty wole, to jsem si rovnou mohla střihnout i ten Bronx.

… tímhle superrychlým přesunem zpět na Manhatton jsem alespoň získala čas prošmejdit centrál park a pokochat se pohledem na mrakodrapy zahalené napůl v mlze. Hezký, i když asi ne pro návštěvníky MSB – doufám, že alespoň snížili vstupný. Další důvod k euforii – ještě že jsem to stihla za slunečného počasí a vymetené oblohy!

… když jsem si krátila čekání na Ivku ve Starbucksu, tak se mnou začala bavit jedna holka, která se tam učila na zkoušku a zjevně je jí učit moc nechtělo, protože se furt na něco vyptávala a nakonec jsme tam drbaly asi hodinu. Pak jsem ještě jela za Ivkou, daly jsem jedno pivo a já razila do hostelu. Zabaleno jsem měla za krasných 15minut, pak jsme ještě udělaly se Syerenou nějakou fotodokumentaci z tohohle bláznivýho hostelu, dala pivo s Tonym a šla jsem chrupkat.