DAY 44&45 and sunny weekend

… tak po krásným, teplým, slunečným víkendu to vypadá, že NY už ví, že se pomalá loučím a tak to vypadá, že natahuje k breku. Pondělí ráno, obloha totálně černá, zima jako v Irsku a tak alespoň nemusím chvátat ven a můžu v klidu popsat víkendové courání.

… opět jsem využila služeb průvodce a rozhodla jsem se oběhnou to, co jsem ještě neviděla. Takže jsem si skočila do Queensu, do Harlemu a nikdo se asi nebude divit, že já stará posera, jsem vynechala Bronx. Nakonec jsem se ale vždycky vrátila na Manhattan, kterej nikdy nespí a kde vždycky objevím něco novýho, co mě zabaví.

… v sobotu jsem si dala Empire State Building. Tuhle atrakci jsem trochu zvažovala a jsem ráda, že jsem jí nevynechala a to ani při pohledu na frontu, která mě tam čekala a to jsem ještě nevěděla, že to není fronta poslední. Prohlídka ESB je záležitostí tak na tři hodiny z čehož okouzlení výhledem, focení a pokus o rozluštění, která budova je která, zabere tak hoďku a půl. Další určitě víc než hodinu jsem strávila ve frontě na security check, na vstupenku, na fotku (a to přestože jsem předem hlásila, že ji nechci), na první výtah (super rychlej skyline – 80 pater během několika sekund), na druhý, pomalý výtah na zavěrečnejch 6 pater a nakonec tlačenka u nejatraktivnějších výhledů. Ale ve finále to stoji jak za to čekání, tak za těch dvacet babek. Takhle z vejšky se dá dost jasně a jednoduše pochopit členění jednotlivých části a více méně celej orientační systém Manhattonu, kterej se hnedka zdá jasnější a jednodušší. I když měla bych se pochválit, že mně orientace nedělala problém ani předtím.

… v sobotu jsem si ještě užila noční Time square a dala si pivo v baru blízko hospody, kde jsme byly v pátek s Ivkou. Vlastně teprve tam jsem se v NY s někým jen tak náhodně bavila. Teprve tady jsem si uvědomila, že se se mnou v NY nikdo nezačal jen tak bavit - jsem si říkala, že mi z tý Californie nemůže chybět jen ten oceán. Tak už to mám, asi mi chybí i to, že se tam se mnou za jeden den začalo bavit minimálně pět náhodných kolemjdoucích. Ach jo, Californie!!!

… v neděli jsem pak prošla China town (i miss smelly chines busses), znovu si crosla brooklyn bridge a večer byl zase pivní v hostelu. Tolik piv co jsem vypila tady, jsem snad nevypila za celej rok v Praze – začíná se mi stejskat po víně!

… ach jo, vypadá to, že každou chvíli začne pršet, tak bych se měla co nejrychleji zvednout a vyrazit! Zašátrám v krosně a vytáhnu deštník, kterej tam byl zalezlej od té doby, co jsem opustila území Irska. Dneska už asi po stý…ach jo, Californie…!