… no deštník jsem sice z krosny vylovila, ale byl mi stejně prd platnej. Pršelo ze všech možnej směrů a tak jsem po čtyřech hodinách nákupů, nenákupů vrátila zpátky do hostelu. Rifle urousaný zhruba po kolena, deštník mírně zohýbanej, ruce umrzlý a o vlasech ani nemluvím. Cestou z města jsem potkala Tonyho, ital z vedlejšího pokoje, tak jsem si společně zanadávali a dohodli se, že vyrázíme na nákup do lokální sámošky a uděláme si alespoň nějakou mňamku k večeři. No, nakonec to skončilo u pasty s pestem a piva. Takže žádná změna. Večer se k nám připojilo ještě pár týpků a cestovní konverzace vystřídala cestovní společenské hry, což se protáhlo až do dvou a tak je jasný, že zítra zase nevstanu. Hlavně se mi vůbec nechce spát, takže pokračuju v mém usilovném hledání a googlování jedné písníčky, která hrála v San Diegu na letišti asi tři hodiny furt dokola a kterou nemůžu vytlouct z hlavy.
… zítra bych chtěla zhlídnout i druhé pobřeží, takže jsem si vyhlídla metro, které jede nejblíž pláže a pokud přijatelně vstanu a nebude pršet, tak tam vyrazím. Taky bych chtěla projít severní část Central parku, ale pokud bude pršet, tak kašlu na režim budu celej den chlastat někde na baru.
úterý 21. dubna 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat