úterý 21. dubna 2009

DAY 46 aneb Don’t cry for me

… no deštník jsem sice z krosny vylovila, ale byl mi stejně prd platnej. Pršelo ze všech možnej směrů a tak jsem po čtyřech hodinách nákupů, nenákupů vrátila zpátky do hostelu. Rifle urousaný zhruba po kolena, deštník mírně zohýbanej, ruce umrzlý a o vlasech ani nemluvím. Cestou z města jsem potkala Tonyho, ital z vedlejšího pokoje, tak jsem si společně zanadávali a dohodli se, že vyrázíme na nákup do lokální sámošky a uděláme si alespoň nějakou mňamku k večeři. No, nakonec to skončilo u pasty s pestem a piva. Takže žádná změna. Večer se k nám připojilo ještě pár týpků a cestovní konverzace vystřídala cestovní společenské hry, což se protáhlo až do dvou a tak je jasný, že zítra zase nevstanu. Hlavně se mi vůbec nechce spát, takže pokračuju v mém usilovném hledání a googlování jedné písníčky, která hrála v San Diegu na letišti asi tři hodiny furt dokola a kterou nemůžu vytlouct z hlavy.

… zítra bych chtěla zhlídnout i druhé pobřeží, takže jsem si vyhlídla metro, které jede nejblíž pláže a pokud přijatelně vstanu a nebude pršet, tak tam vyrazím. Taky bych chtěla projít severní část Central parku, ale pokud bude pršet, tak kašlu na režim budu celej den chlastat někde na baru.

Žádné komentáře:

Okomentovat