DAY 48 aneb ještě nechci domů!

… taktika, že zaženu smutek nějakou maličkostí nezabrala, tak jsem si nakonec koupila nové conversky, po pravdě ani to moc nezabralo, ale alespoň si krátím dlouhou chvíli na letišti kocháním se pohledem na to, jak jsou krásně nový a čistý a natahuju uši seč se dá abych zase zaslechla nějakou zajímavou melodii a mohla po ní pak další tejden pátrat.

… sice jsem čekala, až přestane pršet, ale i přesto, že jsem se nedočkala, tak jsem vyrazila do města. Nakoupila jsem nějaké maličkosti, jen obtížně jsem je narvala do krosny, dala si poslední latte ve starbucksu, pořádně se rozhlídla a vyrazila zpět do hostelu a na letiště! Díky tomu časovému posunu a mejm ubohejm matematickejm schopnostem se nemůžu dopočítat, jak dlouhej ten let vlastně bude. Ale koho to zajímá … já teda už dva měsíce nikam nespěchám. Tohle je poslední řádka ze států - raději jdu zase civět na nový coversky, jinak bubu psát samý sentimentální bláboly.

Ach jo, ještě se mi nechce domu.