… jednu věc už můžu uzavřít. Už je jistý, že žádnej přesun nebude a tak NY je poslední zastávka a také poslední sraz, kterej byl domluvenej ještě doma. Přibližně ve stejnou dobu, jako jsem si vytvořila představu o tom, jakou trasu projedu, se mi vytvořila i jakás takás představa o tom, koho známého cestou potkám. Teda známého, je trochu silné slovo, když uvážím, že to slovo nejlíp pasuje asi na Štěpánku a tu jsem neviděla 15 let. Ale ať jsem někoho neviděla 15let, znala ho jen letmo nebo ho potkala poprvé v životě, tak všechny tyhle srazy byly úžasný, jedno setkání bylo lepší než druhý, každý úplně jiný a přitom tak stejný – zábavný, milý, vstřícný, pro mě určitě obohacující, prostě úžasný.
… včera jsem potkala Ivku, se kterou jsme se viděly jednou v Lucerně na kafi. Vlastně na cestě třetí člověk, kterýho mi dohodila Marta a v tomhle případě o tom nemůže být ani zbla pochybností. To, že tyhle holky jsou ze stejného pražského „gangu“ mi bylo jasný hned po prvním slovu a je úplně jedno, že jedna bydlí v Libni (zatím) a druhá na Manhattanu.
… ještě před srazem jsem se prošla po 5 Av., nakoukla do obchodů, pojedla v Central parku a vyrazila hledat hospodu, kde jsem měly sraz. Orientační body jsem dostala poměrně přesné, takže jsem to našla hladce a snad dokonce bez zpoždění, což je zázrak, protože přesnost mi tady dělá krapátko problémy – nic mi zatím neulítlo ani neujelo, takže to až tak hrozný asi nebude. Ivka s kamarádkou Jen a jejím přítelem už seděli před hospodou a zaháněli žízeň pivem a lokálníma lihovinama – no jo, jasné znamení. Z hospody jsme razili na koncert do Webster hall (tento název asi opravdu nezapomenu, protože její hledání nám, resp. Ivce jako jediné místní, dalo celkem zabrat. A tak jsem se při přesunu z jedné strany Manhattanu na druhý svezla i proslulým new yorským žlutým taxíkem). Halu jsem nakonec našli asi s hodinovým zpožděním, ale kdo kdy viděl aby koncert začínal včas. Do začátku jsem ještě stihli dorovnat hladinu alkoholu, sníženou hektickým přesunem a okouknout halu. Koncert, The Felice Brothers, byl super. Jedno malý zjištění - koncert v Akráči a koncert ve Webster hall je úplně stejná záležitost. … cestou dumu jsem vlastně poprvé zažila noční NY, což se taky moc neliší od pražskýho nebo londýnskýho, akorát je to trochu větší, trochu rušnější, ale pivo, vino a paňáci jsou všude stejný a v pátek se lidi slejzaj na drink a drb asi bez ohledu jestli bydlej na Manhattanu nebo v Libni.
… vzhledem k tomu, že moje neskutečně vtipná spolubydlící Syerena nechodí spát před třetí, tak jsem ještě dlouho do rána kecaly a tak je jasný, že jsem dneska vstávaní opět nehrotila.
… takže na závěr jen konstatování, že jsem včera měla další prima den se super setkáním. Za oknem svítí, lidi choděj v kratkým rukávu (ikdyž tomu se věřit nedá), takže pokud mě nesrazí žlutej taxík, tak to vypadá na začátek pohodovýho víkendu – zatím bez plánu.
Žádné komentáře:
Okomentovat