DAYs 37–40 High school reunion

… tak ke stávajícím třicetišesti úžasnejm dnům na cestě, přibyly další čtyři.
Pokud jsem byla nadšená z toho, že jsem měla šanci potkat Christi a její rodinu ve Phoenixu, tak hned další nadšení mě čekalo v San Diegu. Jak už jsem někde předtím psala, se Štěpánkou jsem se neviděla od střední a až díky facebooku jsme si prohodily pár mailů a najednou jsme seděly v autě a drbaly jako bych se jen po tejdnu vrátila z dovolený. S někým si člověk má co říct i patnácti letech.

… po celodenní zábavě a večerním vinu se mi teda už psát fakt nechtělo, takže teď už sedím v letadlo, padají mi oči a je mi jasný, že tohle bude jen informativní blog, abych neztratila niť.

… asi už po stý musím napsat, že San Diego je úžasný a to nejen pláže. Město je čistý, upravený a je tu spoustu věcí k vidění a spoustu atrakcí k zabavení se!

… měli jsme pohodovej velikonoční víkend, kdy mě Štěpánka a malým Edulím provezli po celém městě a na závěr jsme měli slavnostní velikonoční večeři v mezinárodním stylu. Žádný velikonoční pondělí se tady nedrží, takže malej mazal v pondělí do školky a Štěpánka do práce, kde jsme se už ve dvě srazily a provezla mě po blízkým i vzdáleným okolí, takž ze San Diega, jsem kromě vyhlášenejch atrakcí, který jsem cíleně vynechala, viděla snad úplně všechno. Nádherný místo k bydlení!

… jo Mexico jsem nakonec, po milionu varovnejch proslovech, fakt nedala.

… mezinárodní rodinko, díky za super dny v San Diegu a určitě dřív než zase za patnáct let. To už bych se na tom surfu asi neudržela. I takhle to bude boj!