DAYs 33-36 aneb dovolená v San Diegu

… stejně tak jak to úžasně v SD začalo, tak to taky pokračuje. OBI hostel můžu všem jen doporučit. Dokonalá poloha, super atmosféra a pro mě neocenitelná čistota. Výborný.

… kromě luxusních zážitků, jsem si z Phoenixu přivezla i bolavej krk a rýmu, za což pravděpodobně vděčím, krásným, pouštním teplotám v kombinaci s výkonnou klimatizaci Christinina trucku. Klimatizace to je peklo! Takže kromě povalovaní a zkoumání okolí, mám ještě jeden klíčovej úkol a to je do soboty setřást rýmu, abych Štěpánce do baráku nepřitáhla arizonský bacily.

… nakonec hned včera večer, jsem Štěpánce nastínila můj plán setrvat v hostelu do soboty, užít si pláž a pak teprve v sobotu se přesunout k nim na gauč! Takže vše je vyřízené a já teď zase na chvíli můžu zahodit kalendář a do soboty, resp. až do úterý, kdy odlítám do NY, zapomenout, že čas se měří na sekundy, minuty, hodiny a dny a užívat si týhle návykový svobody.

… wow jak jsem plánovala, nasadila jsem dost dovolenkový tempo, takže asi nebude každodenní blog, protože jestli to bude takhle pokračovat a předpokládám, že bude, tak nebude o čem psát. Možná bych mohla přepisovat historky jedné mé spolubydlící. Asi takhle…kanaďanka, věk 80 a víc, všude byla, všechno viděla, vdaná asi stokrát, takže historek milión. Napadlo by vás, že takováhle stará kost bude bydlet v hostelu? Takže na seznam toho, co mít vždycky sebou, si i vy, kdo nefandíte mp3, ipodum a jiným přístrojům do uší, připište alespoň sluchátka. Vlastně ani nemusej bejt zapojený, hlavně je mít v uších a tím dát jasně najevo, že tady žádná konverzace nebude. Ano, tohle jsem začala praktikovat hned potom, co jsem jednu historku slyšela pětkrát, vlastně čtyřikrát - švedské spolubydlící přišly dohromady, takže jedno opáčko mi ušetřily! Ale i čtyřikrát to stačilo.

… jinak dneska jsem si dala walk po pláži severním směrem. San Diego je krom jiného soustavou mostů, takže si člověk trochu zajde, když všechno musí obcházet. Přes Mission beach jsem došla na Pacifik beach. Všude jsem se trochu poválela v písku, okoukla surfařský triky a tetelila se nadšením z ceny za půjčení prkna a neoprenu (to se mi trochu ekluje, ale bez toho to nepůjde). Takže pokud se z mého bolení v krku nevyvine něco divočejšího, tak to vypadá, že další dream will come true.

… super den, zakončenej exkluzivním západem sluncem a pivem v hostelovém baru!

… tak plním plán a zevluju. Jak tak koukám, zevlování se stává mým nejužívanějším slovem. Včera jsem se nakonec vydala do centra. Jen jsem to tam trochu prolezla a s vědomím, že i mé druhé divoké rifličky, které jsem vyčenžovala s Blekynou, po našem nájezdu na Primark, a ke kterým jsem, nebojim se toho označení, opravdu citově přilnula, tak tyhle moje rifličky se návratu do domoviny nedočkají a tak jsem byla nucena zakoupit dvoje nové. V baťohu se uvolnilo trochu místa a protože nechci dva tejdny tahat polorozpadlý černý rifle, nezbylo mi nic jinýho než hodit oko na místní nabídku. Chtěla jsem držet vlnu a koupit něco volnýho, vytahanýho (a ne že by to nemělo nic společnýho s mojí nadváhou), ale nic takovýho jsem neobjevila…takže klasika, ale good deal, zakončenej pozdním obědem v indickým fastfoodu, dalším nepopsatelným západem slunce na Ocean beach a předsevzetím, že zítra vezmu útokem druhou, teda jižní, stranu.

… myslím, že je načase se zmínit o místní snídani. No, možná bych to neměla rozpitvávat, jinak všem bude jasný, že ty kila nejsou ze špatnýho jídla, ale z přežírání se a to bohužel ne pouze u snídaně. Jen namátkou luxusní pancakes s javorovým sirupem…tradááá a je to venku!
… to, že to nějak nehrotím, jsem už psala, takže abych se vypakovala dřív než před jedenáctou, to po mě nikdo nemůže chtít. Dneska se ke mně přidala Nicol (angličanka z pokoje, která cestuje jak se jí zlíbí, nedávno sehnala levnou letenku na Fiji, ta fičí na Fiji. Samozřejmě jsem hned čekla, jak levná je teď ta levná letenka , ale cena se značně změnila, takže je zasraně drahá - žádné překotné změny se teda nekonají a držím se plánu), která ale sabotovala dojít až na Cabrilo National Monument a po dvou hoďkách se odpojila. Já jsem to s malejma zastávkama dorazila až k cíli, kde mě čekaly úchvatný panoramata, jedno hrůzný zjištění, že jsem si nevzala náhradní baterky do foťáku a jedna hlodavá myšlenka, že nazpátek to v životě nemůže dojít. Došla. S Nicol jsme pak koukaly na mapu a vidím to na dobrech 12 mil - to by odpovídalo puchejřům na obou nožkách. Takže dneska houby zevlování, ale turistika, i když zevlovacím tempem. Západ slunce jsem nestihla. Veškerou mojí pozornost zabralo udržení ušlapanejch nožek ve flipflopech.

… nucené volno. Puchejře by to nedaly! Nožky mám vyhozený na stole a užívám si na dvoře širokého dosahu místní wifiny. Za chvíli si vyrazím na burrito a válení se na písečku!

… no, nakonec jsem včera došla až na Mission beach, tam jsem si dala hoďku spánku na pláži. Nicol zítra čeká přesun do LA, švedky už to balej úplně, jen babča zůstává. Já jsem s přehledem zabalila (což už mi jde jako po másle, v číslech je to max. deset minut a to i když všechno vyndám), na cliffech jsem si pustila film s názvem „poslední západ slunce nad pacifikem“ (why, why, why, ne, ne, ne) a vyrazila s holkama do baru.

… za hoďku mám sraz se Štěpánkou, sraz po zhruba patnácti letech. Ty wole, to jsem se naposled viděly ve školce, ne? Pravda je, že na střední. Kurwa to není možný!

… se slzou v oku opouštím pláž. SAD! Nakonec surfování přeloženo na nejbližší možnej termín.

… tak tohle bylo úžasnejch pět dní na Ocean beach a v přilehlém okolí.