Day 17

… hned ráno mi instinkt říkal, že nadešel vhodnej čas jít zrevidovat místní hadrovou nabídku. Na druhou stranu, průvodce však podotýkal, že máte-li víc času, navštivte Oakland. Ten kdo to psal, tak asi víc času neměl, protože jinak by pěkně tučně napsal, Oakland vynechte!

… měla jsem poslechnout instinkt nebo mi mělo alespoň být varováním upozornění mladíka, kterej mi pomáhal kupovat lístek, ať nevystupuju ve West Oakland, protože je to dirty a dangerous area…to mi mohl říct rovnou ať se na Oakland vykašlu. I když nevím, nevím, jestli bych si nechala ujít „doubkov“, když jsem to měla jen kousek vlakem. Ale jedno je jasný, tenhle „doubkov“ nemá s Blekynou nic společnýho … předpokládam, že ta by tam sjednala pořádek.

…takže Oakland v sobotu kolem oběda – neskutečnej zážitek! Foťák jsem zandala hnedka při výlezu z vlaku a snažila jsem si sundat z čela tu nálepku turista, ale to je nadlidskej úkol, když zírám okolo sebe jako kdybych spadla z měsíce. Jak já jsem byla v tu chvíli vděčná za pašeráckej pásek, to slovy vyjádřit nejde. Dokonce začínám uvažovat i o jeho zlepšené, kreditkové verzi. Víte vůbec co je to pašeráckej pásek? No já vám to prozrazovat nebudu…ještě bych o něj přišla. I když já ho asi budu muset vrátit, co?

…abych se ale vrátila k tomu Oaklandu. Děs a hrůza. Vždycky jsem si myslela, že všichni blázni, magoři, bezdomovci a vůbec divný individua jsou v Londýně. Omyl. Zjevně se přestěhovali do Oaklandu. Strávila jsem tam přesně něco mezi 90 a 92 minutama a možná bych zůstala i dýl, kdyby tam byl alespoň Starbucks. Vzhledem k tomu, že jsem se tam necítila dvakrát bezpečně a že mi už prve můj instinkt naordinoval nákupy, tak jsem pro sichr přijala jistá bezpečnostní opatření. Zandala foťák, vypnula MP3 (což dělám jen ve vzácných případech) a vždycky když jsem zahlídla nějakou pochybně jdoucí, ležící, křičící, cukající se nebo klátící se postavu, tak jsem přešla na druhou stranu ulice. Během jednoho bloku jsem přešla vždycky asi třikrát, což znamená, že Oaklend mám doslova prochozenej křížem krážem!

… zhruba za dvě hoďky jsem byla zpátky v SF a mohla jsem vyrazit za voláním instinktu. Sedmipatrovej obchoďák sice dobrý, ale že by to ve mně vyvolalo nějaké extra nadšení a nákupní horečku, to rozhodně ne, takže do New Yorku asi první a poslední hadrová zastávka, stejně nemám v krosně místa na zbyt, teda přesněji, stejně v krosně nemám žádné místo.

… když už si tu dneska naříkám na Oakland a nenadšení z nákupů, tak ještě jeden extra super voser a to je jídlo. Docela by mě zajímalo co jedí, protože já tu normálně hladovím a dojídám se toastama s arašídovým máslem, který mi jednak leze už i ušima a druhak jen doufám, že to nějak přežiju a nebudu si muset připlácet za druhou sedačku v letadle.
Na první pohled jsem supermarketem byla nadšená, ale hned záhy jsem zjistila, že je všechno smažený, zmražený, instantní nebo s masem. Nakonec jsem se vrátila k irský stravě. Špagety, humus, jogurt a dojím se toastem nebo sušenkou a tradááá hned mám dvě kila navíc.

…večer jsem, se svou německou spolubydlící, otestovala místní pivo, no a jaké překvapení, že je stejně hnusný jako to naše. Já chci cider!

…dneska ráno, raníčko se budu léčit z toho včerejšího Oaklandu a jdu pouštět draka na pláž!