… pondělí, pondělí, pondělí. Mám nádherný pondělní režim. Z postele (resp. z palandy) jsem se vyhrabala až po desátý a abych se držela svých řečí a předsevzetí o nízkorozpočtové cestě, tak jsem k snídani dojedla všechny zbytky a přitom si ještě stihla překontrolovat maily a pak už jsem vyrazila na autobus do Kinsale. Buď mi deset hodin spánku nestačilo nebo jsem se přejedla tou vydatnou, zbytkovitou snídaní, ale autobus ještě nevyjel z města a už jsem byla tuhá, takže moje těšení se na pozorování pasoucího se dobytka, vyšlo na prázdno!
… Kinsale, prej hezké, malebné městečko s klikatýma uličkama…jo, jo, klikaté uličky by byly (většinou v rekonstrukci) a baráky tradičně hezky vybarvené do odstínů možných i nemožných, ale co přebilo všechny barvité dojmy byl všude přítomný bahnitej smrad, žádná rybina nebo vůně moře, prostě bahno ať čichneš kam čichneš. Možná proto, že jsem byla tradičně natěšená na otevřený moře, tak tohle mě docela zklamalo, i když nakonec jsem se tam zdržela přece jen déle, než jsem zezačátku myslela. Celé jsem to prošmejdila, jediné co jsem vynechala byla asi hodinová vycházka k pěticípé pevnosti, kterou jsem zkontrolovala jen z dálky! Nakonec jsem si dala kapučko v baru s polskou obsluhou, sepsala pár řádků a vyrazila na bus, který mě za necelou hoďku vyhodil zase na autobusáku, teda za humny, takže jsem se vydala přímo do hostelu na horkou sprchu a špagety.
…jejda, jejda – nechápu jak se to mohlo stát, ale nějak jsem opomněla okomentovat moje putování po hostelech, teda zatím respektive po hostelu. Kromě fotky před barákem s Janou, jsem zatím ani neudělala žádnou fotku, ale určitě to napravím. Za těch pár nocí, které jsem tu přespala, můžu napsat jen to, že to vůbec není tak špatný, jak jsem si kdysi myslívala. Na recepci milá slovenka, se kterou jsem tam prodrbala nedělní večer a chvílemi mi přišlo, že sedím v Glenlynu a čekám až Jana skončí, abychom mohly šmejdit po Finchley (krásný deja vu, který mi jen připomělo, jak tuhle rodinku postrádam).…trochu jsem měla za to, že v hostelech přebývají hlavně mladí nebo bláznivý cestovatelé (hm…do skupiny „mladí“ se asi už počítat nemůžu, tak nevím…), ale nakonec to není až tak úplně pravda. Bydlím na pokoji, kam se vejdou přesně čtyři palandy s pěšinkou širokou asi metr. Snad jen první, divokou víkendovou noc, byl pokoj plně obsazen, jinak se naše sestava ustálila na jednoho francouze, který v Corku pracuje na nějakém sociálním projektu, na další dva francouze, kteří moc nevládnou anglicky, ale hledají si v Corku práci a jedný francozky, která se přesouvala do Anglie a cestou se zastavila na obhlídku. Takže to je naše povedená sestavička…takže ať je to jak je to, lidí co cestujou je míň než půlka a ostatní jsou lidi co pracují a ještě si nenašli bydlení nebo chtějí bydlet co nejlevnějš než si najdou práci. Abych potrhla to, že jsem v tour po hostelech amatér, nemůžu vynechat to, jak mě překvapilo, že tu je čistá a dobře vybavená kuchyň, takže se tu připravují dost zajímavé kulinářské kousky…já se ovšem pro dnešek spokojím se špagetama s pestem…
…příští zastávka Cobh
Žádné komentáře:
Okomentovat