Day 9

… mobil mi ve spacáku začal zběsile poskakovat už v osum, což je s mým nynějším režimem poměrně časná hodina. Kanadský holky ještě vyspávaly, takže jsem se co nejtišeji vypakovala na snídani a pak hned vyrazila najít, podle německých instrukcí, kancelář které pořádá okružní tour. Nakonec jsem se rozhodla, že se nechám nasměrovat od slečny na recepci, abych zbytečně nebloudila po okolí, což bylo šťastné rozhodnutí, protože ta mi jízdenku hnedka vystavila a neměla bych se zapomenout pochlubit, že mi vystavila studentskou jízdenku a to bez jakéhokoliv dotazování.Bylo to vyřízený během chvíle, takže jsem si stihla dát ještě jedno kafe a za chvíli jsem už seděla v autobuse a řítila se směrem na cllify. Řidič a průvodce v jedné osobě byl neskutečně vtipnej a jeho komentář byl nad všechny průvodce. Udělali jsem sedmi hodinovej okruh s tolika zastávkama, že ke konci se už řidič pro jistotu ptal, jestli vůbec někdo chce vystoupit, projít se a vyfotit se, ani se nedivil, že se žádnej vytrvalec nenašel a všichni jsme byli rádi, že můžeme bejt zalezlí v autobuse a deštivou krajinu pozorovat jen z tepla autobusu.
Cllify byly úžasný. Než to popisovat, raději připojím pár fotek.


…večer byl v hostelu pěknej blázinec- no jo, pátek večer! Kanadský holky popíjely už od odpoledních hodin, takže když v jedenáct vyrážely do rušnejch ulic, tak už se jim trochu motaly podpatky.
Už jsem se psala, že mě hostely (teda ty dva, ve kterých jsem zatím přebývala) mile překvapily. Konečně jsem udělala pár fotek, alespoň u nás na pokoji, tak je pro ilustraci přikládám, ale asi to nejdůležitější, co se z fotek bohužel nepozná, že v jak v Corku, tak tady v Galwayi, tu přebývají docela příjemní lidi a zatím se tu cítím docela bezpečně a vůbec mi to teď příjde jako docela příjemnej, nízkorozpočtovej způsob cestování. Co se týká osazenstva, dost mě překvapilo, kolik mladých američanů, vlastně spíš američanek, přijíždí do Irska za prací. Což je případ i mejch kanadskejch spolubydlících, které tu taky hledají práci. Zatím uspěla jen jedna z nich a jak jsem zjistila už v Corku, tak to není žádná prdel, tu v současné době sehnat práci a to i s ohledem na to, že nemají žádnou jazykovou barieru a dokonce nejsou ani nějak vybíravé a braly by i jakoukoliv práci v baru nebo restauraci. No, ať je to jak je to, teď jsem ráda, že jsem na poslední chvíli zvážila a pozměnila celé své cestovní plány a probíhá to tak, jak to probíha…

... jdu si zalézt do spacáčku a pustím si nějakej film! Ať žije cestování s compem! Zítra mě čeká závěrečnej přesun do Dublinu a to v pořadí - zítra Cabra house, Jana’s house, St.Patrick parade a v úterý v noci na letiště - tradááá do neznáma a hlavně za teplem…

p.s. v Irsku můžeš vidět na jedný louce i čtyři druhy zelený vedle sebe! A je to jejich jediný štěstí, protože jak je dobře známo, zelená uklidňuje – jinak by se z toho deště musel jít jeden picnout