DAY 23

… skoro vůbec jsem se nevyspala. Jednak se mé nejčernější představy naplnily a někdo mě chtěl v noci zabít, ale byla jsem naštěstí zamčená a tak musel zaklepat, čímž mě vzbudil, ale dělal jsem mrtvýho brouka, tak asi usoudil, že tu už někdo mordoval před ním a šel klepat na vedlejší dveře. Natalie (švýcarská sousedka) na něj asi taky kašla, protože jsem pak slyšela ještě vzdálenější a vzdálenější klepání až jsem nakonec usnula. No a druhak, jsem se trochu bála toho, jak můj alarm na mobilu fakt zlenivěl a tak jsem pro jistotu asi třikrát vzbudila abych překontrolovala přesnej čas!

… když konečně mobil zazvonil, tak jsem vyskočila s takovou radostí, jako kdyby mě snad čekal nějakej hezkej výlet nebo co? Hned mě ale zaskočilo, že v půl šestý, kdy jsem vyrážela, byla ještě tma jak v ranci. Ve Vegas nejsou skoro žádný autobusový zastávky, ale vždycky se odjíždí od hotelů a člověk si může vybrat k jakýmu hotelu dorazí, pokud teda zrovna v žádným nebydlí, a kde pak bloudí jako magor (já) a hledá tour lobby. Většinou musí projít celým casinem, kde je samozřejmě v šest ráno stejnej provoz jako v osum večer, protože parkoviště autobusů je až na druhý straně. No, asi takhle…měla jsem to tip ťop.

… dřív než jsem si stihla canyon pořádně užít, tak byl čtrnáctihodinovej výlet u konce. Tříhodinová vycházka po okraji canyonu byla výborná a nemohla jsem se vynadívat. Dokud tam člověk nestojí a nevidí tu díru, tak tomu snad nevěří, ale je to úžasnější než jsem se zdá.

… ještě tomu furt nemůžu uvěřit. To, že jsem tak daleko a že na vlastní oči vidím to, co jsem předtím viděla jen ve filmech. Určitě si někde v hlavě říkám, že mám víc štěstí než rozumu, ale asi jsem to potřebo vidět na vlastní oči a slyšet na vlastní uši. Když jsem tam tak včera seděla a koukala na to, tak po mě chtěla taková stará paní (taková stará = jako fakt stará a možná ještě starší než stará), abych je s manželem vyfotila a pak se mě začala vyptávat takový ty klasicky otázky. No a tak jsme tam chvíli seděli a oni vyprávěli, že jsou z Oklahomy a že vždycky chtěli vidět grand canyon, ale že tomu nikdy nevěřila, že se sem dostanou a teď si to koupili k výročí svatby a tak tam jen seděli a koukali na to a než jsem odešla tak jen řekla, že to je neskutečný, že toho tolik uvidím a jestli to jen trochu půjde, tak ať určitě jedu do Washingtonu, podívat se na bílej dům, protože ona se tam nikdy nepodívá a tolik by chtěla. No a tak jsem jen odcházela a říkala si…kurwa, to je něco.