...je to neuvěřitelný, ale stěží jsem to pobalila a pozapínala…i když pravda, krosna má ještě skrýté, nouzové rezervy, ale nevím, jestli bych to ještě odtáhla. I přes můj ubohej odhad na váhu se mi zdá, že moje spotřeba šamponu, kondicionéru, pasty a mejdla asi nebyla až tak značná (přestože jsem se myla každej den), protože na váze se to nijak neprojevilo…ach jo, proč nemám něco, co by cestou ubejvalo. Už jsem ale přemýšlela, že bych mohla nějaké části oděvu, místo praní vyhodit, jenže to bych nesměla mít samé historické kousky, ke kterým mám citové vazby…přece nemůžu vyhodit své „life is surfing“ trička, které se mnou putujou už nějakej ten pátek!... navzdory všem varováním jezdí zatím všechny busy přesně podle jízdního řádu, takže přesun naštěstí proběhnul hladce! Až na jednu blbě zahnutou ulici jsem hostel našla bez větších problému. Je na začátku pěší zóny a víceméně přímo u moře. Tentokrát obývám třípalandovej pokoj se čtyřma američankama (pokud můžu soudit podle přízvuku) ve věku mírně přes dvacet, ale nic bližšího jsem zatím nevyzkoumala, ale i těch deset minut, které jsem s nima zatím strávila mi napovídá, že to bude jak ze seriálu. No uvidíme!
... v kuchyni jsem potkala starou známou francouzku (jejíž jméno furt ještě nevím, ale ptát se po třetí už fakt nebudu), se kterou zjevně kopírujeme cestu a která má ameriku už za sebou a tak jsem z ní mámila nějaké infa.
…Galway vypadá na první pohled zajímavě, pokud teda můžu soudit z toho, co jsem viděla přes deštěm zadělané brejle!
p.s.dneska jsem se asi nic nedozvěděla, ale co bych se ráda dozvěděla, je jestli neexistuje nějakej místní vynález na otírání brejlí. Přestože neprší ani dostatečně silně na to, abych se obtěžovala vytahovat deštník, brejle mám vždycky zadělaní neskutečně rychle. Takže helppp
… zítřek mám bez plánu, až se vyspím tak si na recepci vezmu mapu a pro něco se rozhodnu…tak kdoví, kde skončím!
Žádné komentáře:
Okomentovat