Day 20

… jak je možný, že v praze jsem měla 20 kilo a teď mám 23 kilo a to by mi to snad mělo alespoň trochu ubejvat. Teda rozhodně jsem nic nekoupila. Na letišti mi nechtěli odbavit spacák připlej ke krosně, tak jsem to musela cele přebalit a spacák si vzít do letadla a tašku narvat ještě do krosny, abych do letadla šla jen s laptopem a spacákem…zázrak a představa toho, že zaplatím $25 (letenka stala $55) mě dohnala k nadlidskýmu výkonu a já to do tý krosny fakt narvala!

… čekání a let utekl tak rychle, že jsem ani nestihla laptop zapnout (v letadle jsem zkoukla další díl BH 90210 (takže ješte pár přeletů a mám to komplet) a hlavně když už jsme se blížili k Vegas tak jsem se nemohla odlepit od okýnka. No, koho tohle mohlo napadnout, to je mi záhadou. Uprostřed ničeho takovej kolos. To, že jsem vystoupila z letadla ve Vegas je jasný od první minuty – automaty jsou úplně všude, v příletový hale, v odbavovací hale, u záchodů i na autobusové zastávce.

… to, že jsem v pustině jsem poznala hned v autobuse, kdy mě zmatenej řidič chtěl vysadit úplně blbě s tím, že to je přesně ta adresa, kterou hledám, ale nejsem blbá a podle mapy mi bylo jasný (značení ulic je opět výborné), že jsem úplně jinde a tak jsem jela dál – no, jo musím se pochválit, jela jsem dobře, jenže stejně jsem vystoupila asi o 4 zastávky dřív, což je v přepočtu asi 45 minut chůze. Což by nebylo až tak hrozný, kdyby to město nebylo až tak neskutečně pustý. V úterý ve 4 hodiny odpoledne to tu vypadá jako v Teplicích v neděli kolem oběda. Pusto a prázdno. Všude jen obřadní síně, motely, hotely a casina. Po půl hodině chůze, kdy čísla na baráku byly furt ještě asi 400 až 600, zatímco já jsem hledala 1508, jsem už začínala bejt napůl zoufalá a z větší půlku značně nasraná. Nakonec pak záhadně čísla přeskočily na 1100 a to už vypadalo mnohem líp. Do hostelu jsem dorazila tak vyřízená a spocená, že jsem stěží došla na pokoj.

… takže hostel…nebo spíš motel! Je vybarvenej z půlky růžově a z druhé půlky světle zeleně – fotodokumentaci dodám později. Je to něco mezi letním táborem (bazén, ping-pong, gril, ohniště, atd) a scénou z nějakýho dramatickýho filmu. Trochu se mi vybavuje Thelma a Luisa a nebo vůbec všechny ty filmy, kde někdo někoho honí a chce ho zamordovat a tak se schová v motelu, ale ten ho stejně najde a stejně zamorduje jeho i půlku motelu (ty jo, asi moc koukam na telku). No je to divný, ale pokoj je docela v pohodě, voda tepla a už jsem si dokonce za pár babek vyprala prádlo. Prádlo, tak to je taky kapitola sama pro sebe. Zabaleno mám docela dobře, ale si bych to mohla mít o trochu lehčí, kdybych nebrala tolik ponožek a triček a dvoje kalhoty by taky stačily. Ještě jsem ani neměla všechny trička na sobě, ale prát jsem stejně musela, kvůli riflím, mikinám a ručníkům, takže jsem do pračky naházela všechno dohromady bílý, barevný, ručníky, prostě všechno do kupy a světe div se, nic se nestalo. Takže mám zase všechno čistý a to co jsem ještě nenašpinila, tak to zatím ani nevytahuju…takže příště toho zabalím mnohem míň.
… jen tak pro informaci tu není jedinej normální obchod s jídlem, takže jsem si musela na benzínce koupit instantní nudle a víno a to byla moje večeře. U pračky jsem se seznámila s jednou starou němkou, která potřebovala pomoc s navigací, kterou neovládala. Nakonec jsem navigaci zprovoznila a pak jsme drbaly celej večer. Měla pronajatý auto a vyráží do grand canyonu. Kdybych tu neměla už zaplacený další 3 noci, tak bych jela s ní. Cestovala s američankou, která to ale nedávala a tak se vrátila doma a ona pokračuje sama. Na to, že ji je 65 (vypadá, ale na 80) tak je docela fit a na cestě bydlí z části v motelech a z části využívá něco jako couchsurfing pro starší a rozhodně mě nabádala abych to střídala, jednou couchsurfing a pak hostel, že je to mnohem lepší. Má zcestovalej celej svět. Loni byla v Indii a předtím v Izraeli a vůbec každej rok takhle někam jezdí. Spoustu jsem se toho od ní dozvěděla a vůbec to bylo zajímavý.

… večer jsem ještě trochu zápasila s internetem, připojení tedy je dost bídný, ale na nějakej FB a MS to asi bude – doufám.

…zítra mě čeká město a zjistit jak se nejjednodušeji dostanu do Grand Canyonu.