DAY 21

… hned dopředu avizuju, že fakt, že jsem celé dopoledne proválela u bazénu a to dokonce bez toho, abych smočila palec ve vodě, nenaznučuje nic o tom, že by moje nadšení vidět něco novýho a vidět toho co nejvíc, nějak polevilo. Jenom to jasně vypovídá o tom, že už jsem se naprosto aklimatizovala na časové pásmo „volnost“ a tak ta tam je mé počáteční ranní vstávání a rychlé se vypakování na obhlídku terénu. Už jsem si přivykla na to, že to co neuvidím dneska, to uvidím zítra a když to zítra nestihnu tak tu prostě zůstanu o den dýl. Tahle fáze přesunu je vůbec ta nejlepší, když někam přijedu a ještě nemám koupený nebo zamluvený žádný jízdenky a nemusím hlídat ani dny ani datumy a fakt čekat jen na to, co mi danej den přinese a podle toho se rozhodnout o tom, co bude zítra. Dnešek byl zrovna tímhle úžasným dnem.

… na druhou stranu je pravda, že dopoledne mě do centra Vegas nic netáhlo. Centrum? No, to rozhodně není to spravný slovo. To klasický centrum (down town) je úplně na opačné straně než všechny ty zářivý aktrakce a tam už jsem měla to štěstí zavítat - to bylo to moje slavné vystoupení o pár zastávek dřív. Hostel je přesně uprostřed, takže se to dá dojít oběma směry pěšky, ale hlavně tím pustým směrem k downtownu se to nedoporučuje a když už, tak hlavně neodbočovat z hlavní. Jedna speciální linka jezdí nepřetržitě 24 hodin a jezdí právě po téhle hlavní, což je Las Vegas Bvld. Koupila jsem si celodenní jízdenku a vyrazila jsem.

… po pravdě řečeno představovala jsem si cokoliv, ale tohle ne. Počáteční, více méně, nechuť ke všemu tomu načančanýmu a blejskavýmu mě přešla asi někde mezi prvníma dvěma minutama chůze a myšlenkou „je na čase zavřít hubu a přestat zírat“. Nevěřila jsem svým očím. Vystoupila jsem přímo uprostřed Italie. Což doslova znamená, že všechno co symbolizuje itálli bylo všude okolo. Ať jsem se otočila komkoliv, tak bych mohla vsadit boty, že jsem v Italii (včetně zmrzliny, která byla fakt taková jaká má bejt). Po chvilce zírání, mi to nedalo a musela jsem dojít k jednomu baráku a prostě si sáhnout, jestli to nejsou jen kulisy…no, nebyly! Snad jen, že benátská voda zaváněla chlórem místo tlejícíma městskejma zbytkama. Než jsem chaoticky prokrožila italskou část bulváru, tak jsem byla nadšená jak malej spratek. Las Vegas je prostě Disneyland pro dospělý a je to vidět na každým kroku. Občas jsem na něco zírala a přišlo mi, že něco tak honosnýho jsem ještě neviděla. Samozřejmě mi to nedalo a jeden hotel jsem si pěkně prokroužila celej dokola (asi hodinová procházka) a přišlo mi dost neuvěřitelný,že jenom parkoviště pro zaměstnance je velikosti asi tak našeho sedmipatrového paneláku a taky je pravda, že sotva odbočím z hlavní, tak je to trochu strašidelný, takže jsem se poslušně vrátila na hlavní a objevovala a divila se až do dvou do rána. Něco jako čas ve vegas asi neexistuje. Tady se to asi rozděluje jen na světlo a tmu. Všechno je víceméně otevřeno nonstop a casina vypadají stejně ne dne jako v noci, tak proč měřit čas.

... divila jsem se tak usilovně, že jsem úplně zapomněla na plánovanej průzkum trhu s nabídkou zájezdu do canyonu. Vzpomněla jsem si na to asi až kolem desátý, ale stejně všude bylo ještě otevřeno, takže jsem alespoň zjistila, že nejlevněji to nabízej asi v hostelu za $125, ale ještě doma jsem to koukala na internetu a věděla jsem, že se to dá pořídit i kolem $80. Ještě na hostelu, jsem zapnula comp a začala hledat. Nakonec jsem do dvou agentur poslala maila, abych zijstila, jestli tam nejsou ještě nějaké skryté poplatky a tak zítra uvidím, při nejhorším vyrazím s hostelovým zájezdem.

… pádím, zase na houpavou, palandu, ale už jsem si nějak zvykla