…teprve teď mi to celý začíná docházet. Já fakt může dělat cokoliv chci. Kdybych se dneska rozhodla, že se zaletím podívat někam, třeba někam kde neprší, tak můžu a jediný co musím udělat, je rozhodnout se kam, pobalit krosnu a vyrazit. Je to divnej, neznámej pocit volnosti a zatím nevím, co si s ním počít a jen doufám, že pokud mi jen jeho uvědomění trvalo tejden, tak se s ním stihnu za tu zbývající dobu trochu víc sžít a užít si všechno to příjemné co nabízí. …dneska byl první den, kdy mi celá krása téhle volnosti nějak došla. Už od rána to do sebe tak nějak zaklaplo a byla to prostě pohoda. Včerejší plán dát to dneska bez plánu, byl neskutečně šťastným rozhodnutím. Takže ráno jsem si vstala až když holky už pomalu byly pryč, takže jsme se alespoň nemusely přetahovat o koupelnu a ještě jsem stihla i snídani a překontrolovat si mail, FB, MS a jiné virtuální vymoženosti! Na recepci jsem si utrhla mapu města, podle který jsem chtěla vyrazit na obhlídku.
…neuvěřitelné se stalo skutkem a venku nejenže nepršelo, ale ono, ještě teď tomu nemůžu věřit, ono opravdu svítilo! Po důkladném prozkoumání oblohy, jsem usoudila, že nastal ten správnej čas vytáhnout sluňáky … tradááá! Mapu jsem ve finále ani nepotřebovala, bylo hned jasný, jakým směrem se vydám! Původně jsem se chtěla jen projdu po pláži a pak trochu prozkoumám město. No, nakonec jsem celý den strávila na pláži a i přes dvojitou kapuci a rukavice, to byl nepopsatelnej relax! Neskutečně jsem si užila jak to svoje bezcílné zevlování, tak pozorování jak zevlujou všichni ostatní a jak si tu trochu sluníčka všichni dokážou užít! Pravda, trochu mě překvapilo, že paprsky vytáhly nejen k moři, ale i do moře první otužilé plavce a překvapení bylo ještě o to větší, že po koupeli, vsadím se že osvěžující, se chlapci převlíkli do obleků, utáhli si kravaty a pravděpodobně zamířili zpět do officu. Pro mě to bylo příjemné představení k obědu na pláži.
… do města jsem se nakonec dostala když už se stmívalo, nohy jsem táhla tak metr za sebou, takže jsem neměla sílu ani chuť to v centru nějak důkladně procházet. Naštěstí hostel je na pěší zóně, a tak veškeré významnější dominanty města jsou přímo na dosah ruky a míjím je furt dokola. Z posledních sil jsem si dokoupila nějaké zásoby na večeři a zalezla si do kuchyně, kde jsem nakonec drbala se Soniou (francouzka, se kterou více méně kopírujeme stejnou trasu) až do hodně pozdních hodin. Na chvíli se k nám připojily dvě mladé němky, které s německou přesností udělaly průzkum trhu a zjistily, jak se nejlevněji dostat na Cliffs of Mohers, čímž mi ušetřily spoustu času. Podle jejich instrukcí jsem se rozhodla, že zítra si trochu přivstanu a pojedu s nima na tour.
p.s. nic nedělat je super – když máš co dělat!
Žádné komentáře:
Okomentovat