…tak konečně hostelový přivítání, jak jsem si to původně představovala. K mé německé, všechno vím – všechno znám aupair, spolubydlící a pohodovému švédovi, přibyl nechutnej neidentifikovatelnej smraďoch. No, noc jsem přežili a já se na poslední noc stěhuju.
… režim mám volnější než volnej. Ráno jsem si ještě prošla china town (kterej je největší na světě) a je velkej, hezkej a poměrně dost smradlavej. Pak jsem se nechala odvést na pláž a už dvě hoďky tu jen tak ležím (v mikině samozřejmě), čumím do blba a rozhodně se nehodlám zvedat. Měla bych napsat alespoň pohled domů, ale jsem tak neskutečněěěě lína.
… nakonec jsem na pláži zůstala až do západu slunce. Sedl si ke mně takovej starej (no, né až tak) trochu ošuntělej černoch, z čehož jsem ze začátku moc nadšená nebyla, ale nakonec byl moc milej. Myslím, že nejraději by mi udělal rozpis cesty. Dostala jsem tolik doporučení, že bych na to potřebovala minimálně měsíc navíc.
… a zítra hurááá do Vegas
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat